Petra se setkala s přítelem své dcery a nečekala, že ji tak okouzlí. Těší se na jeho návštěvy, cítí motýly v břiše, a když ho viděla bez trička, málem omdlela.
Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy se budu sama sobě hnusit. Zvlášť po čtyřicítce, kdy jsem si myslela, že mě už nic nerozhodí. Přesto v posledních měsících prožívám něco, co by většina lidí označila za nepřípustné. Moje dcera má nového partnera a já jsem zjistila, že na něj myslím víc, než by bylo vhodné.
Dceřin partner je charismatický mladík
Lucie je čerstvě plnoletá. Když mi oznámila, že má nového partnera, byla jsem zvědavá. Představovala jsem si typického mladíka jejího věku – trochu rozcuchaného, v mikině s kapucí, nejistého v komunikaci. Jenže naše první setkání u nás doma proběhlo úplně jinak.
Dorazil v elegantní košili, v ruce držel kytici pro mě a bonboniéru pro Lucii. Pevně mi stiskl ruku a představil se. Během rozhovoru se mi díval zpříma do očí. Vyzařovalo z něj sebevědomí, ale nepůsobil arogantně, spíše klidně a přirozeně. V kuchyni mi pomohl s přípravou stolu a během chvilky jsme se zapovídali o cestování, filmech a literatuře. Konverzace s ním plynula neuvěřitelně snadno a lehce. Okamžitě jsem pochopila, co na něm Lucinka vidí.
Zpočátku jsem si namlouvala, že mě jen zaujala jeho slušnost. V dnešní době, kdy se každý ztrácí ve svém telefonu, působil jako někdo, kdo si cení osobního kontaktu. Jenže pak jsem si musela přiznat, že dělám něco, co bych neměla – netrpělivě vyhlížím páteční večery, kdy má přijít. Vždycky předtím, než s Lucií někam vyrazili, strávil u nás zhruba hodinu. Začala jsem být nervózní, ale takovým tím příjemným způsobem.
Otcova zrada mě bolí každý den: Pro mě neměl ani korunu, sestru zasypal penězi
Užívám si představy, co by se mohlo stát
Přistihla jsem se, jak přemýšlím, co si obleču, a jestli si všimne, že jsem se kvůli němu upravila. Někdy, když jsme v kuchyni sami, protože se Lucie zrovna chystá v pokoji, podívá se na mě zvláštním způsobem. Nedokážu ten pohled popsat, není to otevřený flirt, spíš směs zvědavosti a tichého porozumění. A já cítím, jak mi srdce buší rychleji, než by mělo. Jsem si skoro jistá, že si to jen namlouvám. Nebo snad ne?
Nikdy bych se s tím nikomu nesvěřila. Ne ze strachu z odsouzení, ale protože vím, že to není správné. Lucie je šťastně zamilovaná a já bych jí za žádnou cenu neublížila. Ale když její přítel odchází, podává mi na rozloučenou svou teplou ruku a mně hlavou bleskne otázka: „Co kdyby...?“ Uspokojuji se alespoň těmi fantaziemi. To přece nikomu neškodí.
Ale hned nato se sama okřiknu. Tohle je hranice, kterou nechci překročit. Možná je to jen chvilkové poblouznění, možná si jen užívám ten pocit, že mě ještě někdo dokáže vyvést z míry. Možná je to jen důkaz, že i žena mého věku může být pro někoho atraktivní – nebo si to alespoň mohu namlouvat. Vím ale jistě, že tahle kapitola musí zůstat jen v mé mysli. Protože někdy je lepší nechat si svá tajemství pro sebe, než riskovat ztrátu něčeho mnohem cennějšího.
Myslím, že si všiml, jak se na něj dívám
Při jeho poslední návštěvě se stalo něco nečekaného. Ucpal se nám odpad ve dřezu a on se bez váhání nabídl, že se na to podívá. Dokonce se mu podařilo tu závadu opravit. Musel si kvůli tomu sundat tričko a v ten moment, kdy jsem ho uviděla s odhalenou hrudí, se mi podlomila kolena. A jeho reakce? Usmál se na mě a přísahala bych, že na mě spiklenecky mrknul.
Dodnes si říkám, že se mi to jen zdálo. Ale málem jsem upadla, musel to vidět. Možná ho to pobavilo. Zaslechla jsem, jak později Lucii říká: „Tvoje máma je ze mě celá pryč!“ Udělala jsem pevné rozhodnutí – odteď budu každý pátek raději mimo domov, abych omezila další setkání na minimum.
Související články
