Petr s manželkou se konečně odhodlali k výměně starého kotle za nový, kondenzační. Našli si firmu, dohodli termín a nemohli se dočkat. Realita však byla jiná, než si malovali.
Když jsem jednal se zástupcem firmy, všechno vypadalo skvěle. Působili jako profesionálové, na všem jsme se rychle dohodli. Moje žena Jana o úspornějším kotli mluvila už roky, a i když se mi do investice nechtělo, vidina nižších účtů mě přesvědčila. Než mohli přijet, musel jsem kompletně vyklidit sklep, což zabralo několik víkendů. Ale ten pocit, když jsem vyvezl poslední fůru starého harampádí, stál za to. Najednou tam bylo tolik místa!
Den kdy měli začít
V den D jsem si vzal volno a od sedmi od rána stepoval v domě. Když ani v deset hodin nikdo nikde, ztratil jsem trpělivost a zavolal jim. „Jejda, to je mrzuté. My jsme vám zapomněli zavolat, že kolega onemocněl. Dnes to bohužel nepůjde. Dáme si jiný termín?“ ozvalo se v telefonu. Vařila se ve mně krev, ale polkl jsem to. Třikrát jsem se zhluboka nadechl a s ledovým klidem domluvil nový termín. „Tak dnes nic nebude,“ oznámil jsem suše Janě a u kávy jsme snědli zákusky, které měla nachystané pro řemeslníky. Oba jsme si zanadávali na jejich přístup.
Opět nic
Ani na druhý pokus se ráno nikdo neobjevil. Už s velkou nedůvěrou jsem znovu volal do firmy. Tentokrát mě ujistili, že montér je na cestě a nejpozději v poledne bude u nás. Nakonec dorazil v jednu. Kolem třetí se objevil kominík, aby vyvložkoval komín, a hotovo bylo až před osmou večer. Celou tu dobu jsem byl milý a usměvavý. Jenže jen proto, že jsem ten kotel zoufale potřeboval. Kdyby rovnou řekli, že přijedou odpoledne, zařídil bych si to jinak a nepromarnil další půlden. Ale v dnešní době je člověk vděčný za každého řemeslníka, který práci dokončí. Takže jsem mlčel, poděkoval a ještě jim nechal spropitné.
Související články
