Nečekaný poryv větru proměnil běžný pracovní den v děsivý okamžik. Těžký květináč vyletěl z třetího patra přímo na ulici – jen šťastná náhoda zabránila tragédii.
Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si vzpomenu, co se stalo minulý týden. Pracuji na stejném místě už léta a nikdy žádný problém. A pak člověk z pouhé neopatrnosti udělá něco, co se mohlo změnit v katastrofu.
Tropické dny jsou pro mě utrpení
Bojuji s menopauzou, a ta letní vedra jsou pro mě peklo. Neustálé návaly v kombinaci s tropickými teplotami venku mě mění v chodící saunu. Potím se tak, že je mi to samotné nepříjemné, a jen doufám, že se hormony brzy umoudří.
V naší budově bohužel není klimatizace a moje kancelář je navíc v nejvyšším patře přímo pod střechou. Každé ráno mě tak vítá přehřátý, těžký vzduch. Dříve jsem kvůli citlivým zádům otevírala jen jedno okno, abych se vyhnula průvanu. Ale v posledních dnech už to bylo k nevydržení a musela jsem udělat výjimku.
Osudový okamžik nejen pro kapradinu
To osudné pondělí jsem po víkendu přišla do práce a hned zamířila k oknům. Jedno jsem otevřela dokořán, abych vpustila dovnitř aspoň trochu vzduchu. Pak jsem šla zkontrolovat květiny. Dvě vypadaly dobře, ale třetí, moje oblíbená kapradina, byla úplně zvadlá. Listy jí bezvládně visely.
Okamžitě jsem ji zalila, ale ani po hodině se nevzpamatovala. V kanceláři bylo stále nedýchatelno, a tak jsem se rozhodla otevřít i druhé okno na protější straně, abych vytvořila průvan. A pak přišel ten hloupý nápad: postavím květináč na parapet, čerstvý vzduch jí určitě prospěje. Nestihla uplynout ani půlhodina, když náhlý poryv větru prudce zabouchl okenní křídlo a smetl květináč přímo dolů na ulici.
Okamžik hrůzy si budu pamatovat do konce života
Ten okamžik zděšení si budu pamatovat navždy. Jakmile vítr zabouchl okno, instinktivně jsem vystřelila ze židle a pokusila se květináč zachytit, ale bylo pozdě. V hrůze jsem se vyklonila z okna. Dole na chodníku ležely střepy a hlína, ale co bylo nejdůležitější – nikdo v okolí nestál. S bušícím srdcem jsem seběhla dolů, abych ten nepořádek uklidila.
Bylo mi fyzicky špatně při představě, že by ten těžký keramický květináč mohl někoho trefit do hlavy. Jen pár metrů od místa dopadu stála ve stínu stromu partička místních, kteří vše viděli. Jeden z nich na mě s úšklebkem zavolal: „Paninko, málem jsme dostali infarkt! To byl teda šok.“ Usmála jsem se na ně, i když mi do smíchu moc nebylo. Hlavně že se díky mé hlouposti nikomu nic nestalo.
